Jako včera...

14. 09. 2008 | † 18. 09. 2009 | kód autora: spA

...mi přijde to první září, kdy jsme do školy vedli synka...oo, jak ten čas letí, protože letos jsme do školy vedli už i holčičku. Tudíž velký bráška je už čtvrťákem. Prázdniny si doslova užíval, některou jejich část si pěkně lebedil doma, se sousedovic synem na zahradě, kde hráli fotbal, případně zalezlý u DVD nebo v pelechu s knihou. Když jsem se ho ptala, jak se těší do školy, odpovědí mi bylo to, že samozřejmě na Ondru, jeden jeho spolužák a jinak se uvidí. Na učení byl také dost natěšen, je to tvor zvídavý. Zatím, ťuky, ťuk, školou proplouvá, ani nevím jak. Zatím nebyl žádný zádrhel, učivo chápe už ve škole, doma se zatím neučí. Úkoly také většinou zvládne bez naší pomoci. Nepopírám, že si to užívám, protože po příchodu domů, kolem půl páté, většinou chystám večeři a jiné domácí věci a jsem ráda, že školy jsem zatím ušetřena. Ve škole už synek stihl McDonald cup - fotbalové klání tříd. Chudáci, skončili letos poslední ( ale mami, to neva, protože se nám to takhle opakuje, ve druhé jsme taky byli poslední, ve třetí druzí, tak je jasné, že letos jsme to prohráli ...dobře si to, synek, odůvodní ) .. Letos nás čekala změna ve volném čase. Tři roky jsme pinkali stolní tenis, pod dohledem trenéra - dědy, který ale už netrénuje, stůl máme doma, tak budeme volit tréninky takové domácí. Sport jsme zvolili jiný, zdál se nám takový zlatý střed, jakási alternativa fotbalu ( který se zde začíná již záhy ) a hokeje ( kterýžto pro našeho ne zrovna průbojného chlapce, jevil se nám tvrdý ) , a to florbal. Z prvního tréninku přišel synátor nadšený, druhý trval o půl hodiny déle ( to už bylo , mami, dost dlouhé,ale uvidím), na třetí ho doprovodil děda s naší malou a sestřiným malým. Zdál se mi děda poněkud zaražený,ale než jsem se hnula od kamen, byl fuč ,avšak naše Karča - Kelišová , nezklamala a už to z ní padalo. Dozvěděla jsem se, že Káju porazil nějaký chlap - po mém nechápavém pohledu dodala, že tedy veeelkej kluk- , načež děda řekl: " Ty vole, já se na to nemůžu dívat" a šli jsme , mami domů. Musím dodat, že děda volal asi za dvacet minut, nenápadně s dotazem, zda je malý doma, co na tréninku?? Prý z toho nespal ještě další noc. Děda je na děti až přespříliš opatrný, starostlivý. Kájík se ani slůvkem nezmínil, když jsem se ho potřetí ptala, co na tréninku, zda vše v pořádku, jen po mně hodil pohledem, který mi jasně naznačil, že se FAKT nic nedělo...Děda to asi bral moc k srdíčku, synek není nějaký bojovník, spíš naopak, hodně věcí ho rozhází,ale soudě dle jeho reakce, tu příhodu z tréninku vůbec neregistroval jako něco, co by měl zmínit . Po pondělku a středě ho v pátek čekají šachy. Doma je rád hraje, ovšem já to neovládám, takže je limitován přítomností tatínka, dědy, případně volíme jako alternativu počítač. Kroužek máme v podstatě za domem, proč ho tedy nevyužít. Zatím tedy synek moc nadšení nejeví ( všechny partie prohrál), tento pátek navíc dostal jakýsi blok s domácími úkoly, to se neobešlo bez slziček, protože : " To je hrůza, jako by mi nestačily úkoly ze školy, ještě z kroužku, béé".... no bude muset vypilovat trpělivost a také něco obětovat:) ..

Z archivu : Kája jako prvňáčekškolák

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky rodina-deti

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.